PAMÁTKY

Dřevorubecká kaple sv. Prokopa

Dřevorubci z Pece v čele se spisovatelem J. F. Hruškou zahájili v roce 1898 sbírku na výstavbu místní kaple. Deset let trvalo, než byl získán patřičný obnos. Stavba kaple byla zahájena 16. července 1908. O rok později byla stavba dokončena a 4. července 1909 posvěcena památce sv. Prokopa - patrona dřevorubců. Na výzdobě kaple se podílela řada umělců.

V roce 1991 přišla na řadu další sbírka, tentokrát na opravu kaple. Inicioval ji "Spolek na ochranu památek v Peci", založený téhož roku. Za přispění místních obyvatel, chalupářů a přátel obce se podařilo kapli zrekonstruovat do stavu, jakým je známa dodnes. O významnou propagaci sbírky se zasloužil spisovatel a scénárista František Nepil. Listina se jmény dárců a s dalšími dobovými materiály byla uložena pro další generace do schránky v základech kaple.

Na vnějším vzhledu kaple se výrazně podepsala akademická malířka Ludmila Jiřincová, jejíž sgrafito sv. Prokopa s čertem zdobí západní štít kaple. Také vitrážové okno u vchodu je zhotovené podle jejího návrhu.

Dnes je kaple dominantou obce a je zapsána v soupisu uměleckých památek. 


Špillarova vila 

V Peci si v roce 1902 postavil vilu " Král chodských malířů" Jaroslav Špillar. Zamiloval si Chodsko, zřekl se městského života a spokojil se s prostým životem dřevorubecké vsi. Zde také vznikl jeho nejslavnější obraz Výměnkáři.

Po něm působili v Peci i jeho bratři Karel a Rudolf. Naposledy ve Špillarově vile pracovala vždy od jara do podzimu malířka a grafička Ludmila Jiřincová, kterou zde pravidelně navštěvoval spisovatel František Nepil.

Špillarova vila hostila ve svých zdech mnoho dalších významných osobností, přátel bratrů Špillarů, spisovatele, malíře a umělce. V roce 1906 zde trávil prvních šest týdnů svatební cesty malíř světového jména Alfons Mucha s manželkou. Mezi další návštěvníky např. patřili malíři Mikoláš Aleš, Alois Kalvoda, spisovatelé Alois Jirásek, Jan Vrba a Jindřich Šimon Baar, sochař Otakar Švec a další dnes již zapomenuté osobnosti.

V roce 2002 byla na vile bratrům Špillarům a Ludmile Jiřincové odhalena pamětní deska. 

Špillarův pojízdný ateliér

Aby nemusel Jaroslav Špillar stěhovat rozměrná plátna a mohl malovat krajiny i v zimě, navrhl a nechal si vyrobit pojízdný ateliér. Koněm tažený ateliér disponoval kamny a prosklenými okny se sklopnými okenicemi. Poskytoval tak na svou dobu vysoký komfort pro uměleckou tvorbu ve volné přírodě, a to nejen v zimních měsících.

Po smrti Jaroslava Špillara koupil ateliér krajinář Alois Kalvoda a procestoval s ním celé Křivoklátsko. Následně vůz získal Kalvodův žák, akademický malíř Bedřich Anderle, jenž na svých obrazech zachycoval krásy Klatovska.

Zpátky do Pece se vůz dostal až v roce 2001. V roce 2008 účinkoval v pořadu České televize Šumná města. Ateliér je majetkem Muzea Chodska a nyní jej má v pronájmu obec Pec. Momentálně (2019) se nachází u budovy obecního úřadu a čeká na svou renovaci.

Špillarova stezka

V roce 2007 byla znovu označena cesta, po které Jaroslav Špillar se svým ateliérem vyrážel tvořit do čerchovských lesů. Dvě stě metrů dlouhá cesta, místními obyvateli zvaná též jako "Hluboká", sloužila v minulosti jako příjezdová k vysoké peci. Stezka je na obou koncích označena smaltovanými cedulemi, jejichž výrobu zajistil pan Luděk Stibral, člen Spolku na ochranu památek v Peci.


Dům č.p. 1

Rodiště spisovatele Jana Františka Hrušky. Domek byl postaven pro účely kanceláře "Lomikarovy hutě" (1652 - 1803).
V současné době není trvale obydlen.


Wáchalův kříž

Lomikarovu huť připomíná na návsi stojící železný kříž vykovaný z poslední tavby. Nechal jej zhotovit obchodník s železem Matěj Wáchal, který chtěl aby po něm v Peci zbyla trvalá památka. Na kříži je dodnes dobře čitelný, vyražený monogram M.W. 


Pecácký mlýn

Pec pod Čerchovem nese jméno po vysoké peci, která plnila svou funkci do roku 1803 na místě zvaném "V kychtě". Tento rok byla zrušena a rozebírána na stavby domků sklářů a dřevorubců. Blízko vysoké pece stával hamr, kde se z odlitých šín vyklepávala zbylá struska.

Po zrušení vysoké pece hamr koupil trhanovský mlynář Pavlík a přestavěl ho na mlýn. Stavba mlýna s úpravou okolního terénu a upravením vodních nádrží trvala do roku 1815. Mlýn měl jedno kolo na vrchní vodu o průměru cca 5m. Mlelo se ponejvíce pro Pec a Chodova a to "bez chasy". To znamená, že mlýn a vše okolo obsluhovali mlynáři sami s rodinnými příslušníky. Rod mlynářů Pavlíků mlynařil na Pecáckém mlýně do devadesátých let devatenáctého století. Do roku 1848 podléhali robotní povinnosti, proto jsou o nich v archivu záznamy, jakým způsobem se z robotní povinnosti vyvazovali.

Potom od nich koupil mlýn mlynář Ludvík, také člen cechu mlynářů ze starého mlynářského rodu z Domažlic (znak cechu na štítě). Staré mlýnské kolo bylo v roce 1949 odstraněno a povoleno instalování vodní turbíny značky Francis o hltnosti 100 litrů při zachování spádu 51 metrů a pracovním efektu 5HP. František Ludvík na Pecáckém mlýně mlel až do roku 1956.

V roce 2012 prošel mlýn rozsáhlou rekonstrukcí. Do původní "lednice" byla na jaře téhož roku zabudována replika vodního kola o průměru 2m a šířce 50cm, které vyrobila současná sekernická firma. Kolo je uloženo na ložiskách a k jeho pohonu je použito vodní čerpadlo. Voda stéká na kolo po původním náhonu. Většina vnitřního zařízení včetně hnacího kola je dosud zachována na památku starých časů českého mlynářství.

Foto: Archiv nynějších majitelů mlýna


Pomník padlým v 1. světové válce